O připravovaném kodexu jsem tady již mluvil. Výsledkem byla obsáhlá diskuze a spousta zajímavých názorů. Přípravu kodexu iniciovalo Ministerstvo zemědělství s tím, že k jeho tvorbě přizvalo organizátory trhů a další strany, které s trhy souvisí (Asociace krajů, Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv).
Kodex jsem měl možnost vidět od prvních návrhů a mohl jsem k němu poslat své připomínky. Bohužel zájmových stran bylo v jednání opravdu mnoho, a tomu odpovídá i výsledná kompromisní podoba kodexu.
Co je v kodexu dobře
Za prvé, že vůbec vznikl a že dokázal přitáhnout pozornost všech zainteresovaných stran. Do budoucna tak může být kodex dobrý odrazový můstek k další kultivaci prostředí. Původně byla v kodexu i zmínka o zamýšlené asociaci pořadatelů farmářských trhů, což byl velmi dobrý signál. Z finálního návrhu to ale prozatím vypadlo, škoda.
Kodex definuje náplň farmářských trhů a snaží se alespoň o základní vymezení zboží od místních farmářů (označením) oproti zboží v doplňkovém prodeji. Zavádí taky jednotnou značku a princip značení farmářských trhů. Potud dobré zprávy.
Co se nepovedlo?
Dvě věci, které jsem odesílal ve svých připomínkách k návrhu. Když si kodex projdete, zjistíte, že kodex slučuje farmáře i výrobce potravin („z vlastních zdrojů“) do jedné kategorie (která má nárok na zvláštní označení) a bez nějaké přesnější definice. Není z něj tedy jasné, jestli do stejně kategorie spadají např. uzenářské výrobky, které vyrobí přímo farmář (nebo spřízněný uzenář výhradně ze surovin z farmy) a uzenářské výrobky od uzenáře, který je vyrobil z naprosto běžných surovin (třeba z konvenčního byť českého velkochovu — většina uzenin na současných trzích).
Kodex také připouští naprosto volnou kategorii tzv. „doplňkového prodeje“ i zboží ze zahraničí, aniž by je definoval, nebo stanovil jejich podíl na celém trhu. To dává organizátorům možnost zaplavit trh prakticky čímkoliv (pokud k tomu najde dobře znějící básničku ladící s myšlenkou FT).
V návrhu kodexu tedy zatím jasně převládá myšlenka obecnějšího městského trhu, na který provozovatel připouští farmáře i prodejce s širokým spektrem zboží od produkce přímo od zemědělců přes uzenáře a pekaře až k nejvolnější kategorii „doplňkového zboží“. Je to nastavení výhodné hlavně pro pořadatele trhů, méně už pro návštěvníky trhů a samotné farmáře.
Bude to stačit?
Uvidíme. Zatím je možné říct prt, protože se aplikace kodexu ještě ani pořádně nerozjela. Klíčové bude to, jak budou pořadatelé trhů přísní v označení farmářských stánků (moc velkou motivaci jim kodex nedává) a co všechno budou cpát do „doplňkového prodeje“. Kdyby se ale měla kritéria uplatnit na stávající trhy (mluvím o pražských, které mám zmapované), spousta z nich skončí s převažujícím podílem nefarmářského zboží (a tedy bez nálepky?).
Letošní sezóna farmářských trhů je totiž zatím alespoň v Praze ve znamení rychlého růstu do tloušťky, kdy organizátoři příliš nehledí na selekci prodejců ani kvalitu prodeje. O skličující zážitky není nouze.
Naposledy mě to pěkně nakrklo o víkendu na jednom z větších trhů, kde se sešlo hned několik nešvarů najednou. Spoustě stánků chybělo alespoň základní označení (nebo se počítá i živnosťák přilepený v dáli na kapotě dodávky?), neoznačené bylo i některé zboží, nehledě na některé vyloženě pochybné produkty (mošty s nálepkou importu z Německa, ale prodávané jako ty „z Česka“). Když jsem si trh prošel tam a zpátky, napočítal jsem jasnou převahu stánků, které by na farmářském trhu neměly co dělat.
Minimum pro farmářské trhy
Velké rozčarování, ve kterém nejsem sám. Podobné zážitky z trhů řešíme v poslední době i uvnitř komunity na Scuku. Dokonce do té míry, že jsme se rozhodli s tím něco udělat a na jednotlivé trhy se víc zaměřit.
V průběhu června postupně zmapujeme nejvýznamnější farmářské trhy a pokusíme se sestavit jejich srovnání podle následujících faktorů, které berou v potaz hlavně transparenci a výběr zboží pro trh:
- kvalita značení stánků a prodejců
- označení zboží, dohledatelnost původu z pohledu zákazníka
- spektrum prodejců a nabízených produktů
Ten poslední faktor bude vycházet z rozdělení stánků do základních skupin podle prodávaného zboží:
- farmáři (sezónní ovozel, maso, vejce a mléčné výrobky přímo od zemědělce, produkty vyrobené přímo na farmě nebo produkty řemeslného výrobce, které vycházejí striktně ze spolupráce s farmářem a z jeho surovin)
- malí producenti (místní uzenáři, pekaři, cukráři, výrobci nápojů s řemeslnou výrobou a nevyskytující se v běžné obchodní síti)
- ostatní potraviny (stánky, kde nabízí všechny ostatní potraviny, produkty ze zahraničí)
- stánky bez potravin (košíky, pometla, amulety aj.)
- občerstvení (servisní část trhu — káva, pivko, buřty a související)
Všichni asi očekáváme, že na farmářských trzích bude drtivě převládat první skupina zboží. Nechejme se ale překvapit, jak to vypadá na současných farmářských trzích ve skutečnosti. Cílem není až tak srovnávat trhy podle komfortu nakupování nebo vybavenosti (forma). Klíčové je pro spektrum zboží (obsah) a transparence. Vše založeno na osobních návštěvách a zkušenostech z pohledu běžného návštěvníka trhu.
Několik trhů jsme už stihli obejít, výsledky průzkumu ale zveřejníme na blogu Scuku až na vrcholu letní sezóny (v červenci), kdy budeme mít výsledky našeho průzkumu pěkně pohromadě. Nálepku k tomu vyrábět nebudeme, ale třeba vyniknou místa, kde to s myšlenkou farmářských trhů myslí vážně.
